Je to asi otázka věku. Čím jsem starší, tím víc se kloním k rodinným tradicím. A tak jsem po několika letech experimentování letos zavolala svojí mámě a vyžádala si recept na ten "její" bramborový salát s domácí majonézou.
Dodržela jsem všechno, až na tu majonézu. Na poslední chvíli jsem se přiklonila k receptu z internetu. A víte co? Není to ono. To mám za to, že jsem se odklonila od těch tradic.
Další důležitá tradice, kterou si nesu z domu, je ponocování. Moji rodiče nikdy nebyli z těch, co o víkendu od rána makali, odpoledne měli hotovo a večer spokojeně seděli u televize. Kdepak, u nás to bylo obráceně. Ráno se jelo piánko, po obědě byla siesta s pohádkou a pak se pomalu začalo něco dělat. A nejvíc se pracovalo pozdě večer, když jsme my s bráchou už dávno spali.
Já se toho držím, to se ví. V pondělí jsme s P. do tří do rána malovali, v úterý jsme vydrželi "jen" do půlnoci, ovšem dneska (jej, včera) už zase úspěšně ponocujeme. Vánoční ponocování je totiž speciální případ této tradice. Děti jdou spát a rodiče připravují bramborový salát, tak to u nás chodilo celé roky. A my s P.? Splníme a překročíme! Uložili jsme děti a pak se vrhli do salátu, rybí polévky, přípravy stromečku* a ještě k tomu P. dělal něco s počítačem.
A víte, co je na tom nejzajímavější? Že už skoro nejsem unavená. Dřív jsem to opravdu špatně snášela, ale teď mám pocit, že bych ještě něco udělala, není to škoda, jít teď spát, když mám tolik energie? Ještě chvíli trénovat a budu moct žít běz spánku. Stejně je to všechno stav mysli, že jo. A hned, jak se zbavím potřeby spánku, vrhnu se do dalšího projektu a začnu se místo jídlem živit pránou. Ale to až po Novém roce, letos mě tu ještě čeká pár důležitých věcí k sežrání (vánoční kapr, božíhodová kachna, silvestrovské pelmeně).
Milí a milé, pokud jste dočetli až sem, zasloužíte si metál. Přeju vám všem zábavné Vánoce, rozverného Silvestra a do nového roku samá pozitiva a sociální jistoty. Mám vás všechny moc ráda.
*Jsem zvědavá, jak dlouho vydrží. Šelmy už krouží kolem. Bude ráno ležet na zemi?
