Staří Čechové říkali: "Na svatého Řehoře, líný sedlák, který neoře." Jenže já měla kolem 12. března jiné starosti. No a navíc nám v březnu ještě tak trochu mrzlo. Snad nám to tedy předkové odpustí, ale na zahradu jsme se vrhli až teď, během velikonočního víkendu. Zato ovšem s vervou.
Na Velký pátek jsem upekla jidášky. Povedly se mi, což je poslední dobou spíš zázrak, nějak se mi v kuchyni nedaří. A tím tak nějak začal náš úspěšný prodloužený víkend.
Spontánně jsme se rozhodli, že si pořídíme drtič větví na zahradu. Muž pro něj jel v pátek odpoledne. (Přestože byl svátek, tak obchody byly otevřené, nějak se v tom neorientuju.) Znamená to sice, že si tenhle měsíc už tu novou podprsenku nekoupím, ale zase budeme mít vlastní mulč, což mě naplňuje nesmírnou radostí. Každý má prostě ty priority srovnané jinak.
Po dvou a půl letech to tu konečně vypadalo tak, jak jsem si to vysnila. My pracovali na zahradě. Kluci chtěli být venku (dokonce vybíhali na zahradu po ránu dřív než my) a celou dobu si sami hráli. (Jako fakt celou dobu, ne jen pár minut.)
Postavili si teepee z tyček k rajčatům (rajčata se sází až po zmrzlých, takže mi to vůbec nevadí) a větví. Vyrobili (s pomocí tatínka) luky a prostě jen tak pobíhali kolem a bavili se. Taky prohrabávali zem a nadšeně hlásili každou žížalu či larvu. Na rozdíl ode mě se neštítí brát tyhle tvory do ruky, naopak je to nesmírně fascinuje.
My porazili strom (Péťa), nadrtili větve (taky Péťa, já trochu pomáhala), přeházeli kompost (spolu), připravili záhon na zeleninu (já). A hlavně jsme vytvořili nový vyvýšený záhon, který je tak krásný, že mám chuť si kvůli němu vytvořit účet na Instagramu.
Na jaře prostě miluju ten potenciál, všechno začíná od začátku a člověk si může představovat, co z toho vznikne, a při tom se tetelit radostí. "Štěstí plyne z přibližování se k dobrému," říkali v neděli v F. L. Věkovi a o tom to všechno na jaře je. (Zahrada a nedělní F. L. Věk - já už se definitivně měním ve svou matku.)
No závěr taková perlička, dostala se mi do ruky příručka pro zahrádkáře ze 70. let a jedna pasáž mě tam obzvlášť zaujala, tak ji sem opíšu, jen tak, bez komentáře, nechte to na sebe jen působit a přeberte si to podle sebe.
V NDR riešia záhradkové osady jednotne. Každý uživateľ sa musí podriadiť smerniciam a zakladať svou záhradku podľa vopred schváleného plánu. Vedenie ciest, umiestenie chatky, jej rozmery a typ, výsadba, spony, sortiment ovocných stromov, to všetko je vopred určené. Vždy dve susedné zahrádky sú riešené zrkadlovite. Aj pre okrasnú časť je priamo vymedzené miesto. Podplodiny a zeleninu si môže užívateľ pestovať podľa vlastnej voľby. Taká záhradka zakladaná podľa plánu pôsobí dojmom usporiadanosti a celá osada symbolizuje dobrovoľnú disciplínu a poriadok.
