Udělej si sám

tl; dr Péťa pracuje na nové kuchyni. Brzo už to snad bude hotové.

Podtitulkem tohodle blogu by mohlo být "Óda na mého muže". Zatímco tohle píšu, on ve vedlejší místnosti měří, vrtá, řeže a kdoví co.

Vezmu to od začátku, pro ty, kteří třeba nejsou obeznámeni s naším současným projektem. Ano, je to tak, rozhodli jsme se, že v našem novém domě potřebujeme novou kuchyň. Ta stávající totiž svými rozměry vůbec neodpovídá našemu životnímu stylu (cpu se rád, cpu se hodně).

Původně jsme mysleli, že to všechno svěříme odborníkům. Konkrétně jsme měli na mysli firmu, která dělala rekonstrukci mamčina bytu. Jenže pánové pořád neměli čas a tak se muž rozhodl, že to udělá sám.

Vyrůstala jsem v rodině, kde to bylo normální. Dům naši opravovali svépomocí. Cokoli bylo potřeba, udělal táta buď sám nebo s pomocí nějakých příbuzných a kamarádů. Žila jsem tedy s představou, že základní vlastností všech mužů je, že umějí stavět a opravovat věci.

Pak jsem ale vyrostla, vydala se do světa a zjistila, že to tak samozřejmé není. Že ne všichni chlapci a chlapi jsou manuálně zruční. A to jim nevyčítám, holt každý nemůže umět všechno, že jo. Jsou prostě muži, kteří umějí zacházet s nářadím, a pak jiní, kteří třeba nedokážou opravit kapající kohoutek, ale zas umějí programovat, rozumějí trestnímu právu nebo třeba dokážou z fleku vystřihnout hodinovou přednášku o Hegelovi, co já vím.

No a pak je tu můj muž. Který dokáže nejen programovat hi-tech medicínská zařízení, ale také natáhnout nové vodovodní trubky a elektrické rozvody, nahodit omítku, pohrát si se sádrokartonem atd. (Tím, že mu to jde strašně pomalu, protože to chudák dělá po večerech po návratu z práce, si to nebudeme kazit.) Kdykoli budeme mít v manželství nějakou krizi, budeme se hádat, bude mě něčím štvát... tak se podívám na tu kompletně předělanou místnost a všechno, všecičko mu odpustím.