Když jsme byli s bráchou malí, pamatuju si, jak jsme chtěli s našima pracovat na zahradě. Chtěli jsme si taky pěstovat zeleninu. Dostali jsme svůj kousek záhonku, zasadili semínka... a pak na všechno zapomněli a nechali náš mini záhonek zarůst plevelem.
Člověk je ale nepoučitelný a tak jsem dětem navrhla, jestli chtějí mít vlastní záhonek a něco si na něm zasadit. Prý joooo... Přestalo je to bavit už při tom sázení. No nic, třeba časem.
Ne že by ale o dění na zahradě neměli vůbec žádný zájem. Například se jim moc líbí zalívání. Obzvlášť Jára by zalíval od rána do večera. Nebo se aspoň čvachtal ve vodě. Tahle zábava je ovšem trochu nekompatibilní s jeho odporem k tomu mít na sobě cokoli i jen trošku mokrého. "Uiii, mám to mokré, sundat, sundat..." No nic, aspoň bude otužilý.
Pavlík je zase fascinován veškerým půdním životem, takže rytí a okopávání je fakt sranda. "Mami, žížala! Jééé, malinká. Kde je další žížala? Ta je veliká! Jé, mami, kdo to je? Mami, mraveneček!" Všechno pěkně nahlas a s patřičným nadšením v hlase. Jen kdyby ty naše žížaly neměly odhadem tak pětadvacet centimetrů. A kdyby je nebral do ruky a div se s nima nemazlil. No nic, jsou to jen žižaly, říkám si. Snad nám sem nezabloudí žádná majka.
Je to tu teď prostě samé dobrodružství. Jen aby nám ta pohoda vydržela.
Žádné komentáře:
Okomentovat