Začalo období melounů. Kluci si zvykli rychle. "Nemáme meloun!" hlásí tak, jako by to byla jedna ze základních položek nákupního seznamu, něco jako toaletní papír nebo chleba.
Děti mají rády rituály, dočtete se v každém článku "Výchova dětí 101". A tak my teď musíme mít doma meloun, který nakrájíme, naložíme do misky a jdeme ho sníst na zahradu (jako by ta melounová šťáva mohla stav naší domácnosti ještě zhoršit). Kluci spokojeně vykusujou jeden červený měsíček za druhým a spořádaně kapou na trávu (většinou). Občas nechají poslední kousek tatínkovi, ale ne vždy se jim to podaří, melounová přitažlivost je silná.
(Mentální poznámka: Sehnat a přečíst V melounovém cukru - nemáte někdo?)
Děti, hlavně ty malé, potřebují rituály, protože je uklidňují, tvrdí odborníci. Jak kdy, říkám já. Určitě jsou rituály, které si děti zamilují okamžitě, jeko třeba melounová svačinka nebo babiččin kouzelný šuplík, ve kterém se vždycky ukrývá bonbón. Na druhou stranu, alespoň podle mých zkušeností, naprosto nezáleží na tom, že nutíte dítě do čištění zubů každý večer přesně v sedm. Otravovat ho to bude pořád stejně.
Možná nám tu uniká jedna podstatná věc. Děti hlavně potřebují rodiče, kteří jsou v klidu. Jenže život s dítětem, hlavně s tím malým, je jízda, při které nikdy nevíte, co bude zítra. Jsme to my, dospělí, rodiče, kdo se upíná k ritálům, aby ten kolotoč získal aspoň na chvíli řád a smysl a my si mohli vydechnout.
Dítě se klidně ze dne na den rozhodne, že odpolední spánek už nepotřebuje, a je to většinou rodič, kdo panikaří, hledá rady na internetu a je rozhozený z toho, že najednou nemá svou poobědovou hodinku klidu. Anebo si dítě onemocní a nemůže do školky, jako to teď máme doma my, a člověk se musí vyrovnat s tím, že se mu změní zaběhnutý denní režim.
Rodičovství je prostě jedno velké zenové cvičení. Být teď a tady. Nebojovat s tím, co přichází, ale přijmout to a přizpůsobit se. Všechno to zní jako vyprázdněné fráze, ale nakonec to asi jinak nepůjde.
Žádné komentáře:
Okomentovat