Být líná matka v domácnosti, kde jsou ostatní ještě línější, je dost potíž. Musím tedy přiznat, že dnešní příhoda nevychází tak úplně z lenosti, jako spíš ze zapomnětlivosti.
Princip ovšem do líného rodičovství rozhodně spadá. Aby se dítě naučilo jednat samostatně, musí k tomu dostávat příležitosti. Jinými slovy, je potřeba, aby se občas octlo v průšvihu (nebo alespoň nepříjemné situaci) a muselo z něj samo vybruslit.
Dnes jsme asi po dvou měsících nesli do školy věci na tělocvik (mezitím měli totiž plavání). Vše jsem vyprala a nachystala, jen u náhradních ponožek jsem váhala, protože Jára je prostě nepoužívá. Ale zas pro jistotu, co kdyby náhodou, můžou se mu hodit... Nakonec jsem váhala tak dlouho, až jsem na ně zapomněla.
Vyšli jsme z domu a asi v půlce cesty se mě můj milý syn zeptal, jestli má v tělocviku náhradní ponožky. Ráno se totiž prošel mokrou trávou a právě zjistil, že se mu vlhkost dostala až do bot.
Shrnutí aktuální situace bylo:
- dítě má mokré ponožky
- dítě nesnáší na sobě cokoli mokrého
- není čas dojít zpět domů pro suché ponožky
- dítě je autista a má poruchu pozornosti, z toho vyplývá problém se složitějšími instrukcemi a neschopnost se soustředit, když je kolem více podnětů (třeba děti hrající si v šatně)
- dítě chce za každou cenu vcházet do školy samo, takže s ním ani nemůžu jít do šatny a pomoct mu to vyřešit
Takže zbývala jen jedna možnost. Nechat to na něm. Vysvětlila jsem mu, v jakém pořadí má udělat věci v šatně (uložit tělocvik, pověsit bundu, sundat ponožky a dát je někam sušit), několikrát jsem zdůraznila, že když je jenom zmuchlá a hodí do aktovky, tak mu neuschnou... a pak už to bylo na něm.
Jak to dopadlo, uvidím odpoledně. Osobně tipuju, že bude cvičit naboso, ale třeba překvapí. A když ne dneska, tak někdy v budoucnu. Při mojí zapomnětlivosti bude mít příležitostí ještě dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat