Dneska byl velký den. Jára dostal své první vysvědčení a ukončil tím první rok své školní docházky. No a jelikož je nejstarší, znamenalo to i náš první školní rok v roli rodičů.
Znáte to, když vás nikdo nepochválí, musíte to udělat sami. A tak se chválím.
Za celý školní rok přišel Jára jen jednou pozdě. Byla to vtipná historka, zjednodušeně: máma jede k doktorovi, děti má do školy/školky dopravit táta; babička odjíždí na keramiku a zodpovědně zamkne dům; táta nemá klíče od domu.
Ani jednou jsme ráno nezapomněli nabalit svačinu - i když jednou jsem se pro ni musela vracet z půli cesty, ale to naštěstí v našem případě znamená asi tak 200 m.
Jen jednou jsme zapomněli udělat domácí úkol. Poučení, i když úkol není na druhý den, je lepší ho udělat hned, o dva dny později už si na něj nikdo nevzpomene.
Množné číslo je zde namístě, neboť co se týče přípravy do školy, musí jít líné rodičovství stranou. Úkoly a chystání věcí prostě hlídám já. I když v některých věcech je kluk zase samostatný až moc. Například kdyby to šlo, chodil by do školy úplně sám. Jenže bydlíme u silnice I. třídy, kterou je potřeba přejít a kterou brázdí jeden kamion za druhým. Takže jsme postupně došli ke kompromisu a Jára se ode mě nechá dovést na dohled k semaforu. Dál už ale nesmím ani krok.
Určitě jsou věci, které můžeme ještě zlepšit, ale budu neskromná a za výkon v tomto školním roce si dám jedničku. (Ale jinak jsou samozřejmě známky hloupost a jsem všemi deseti pro slovní hodnocení.)
Žádné komentáře:
Okomentovat