Měla bych se zamyslet nad svou blog-morálkou. Už je to skoro měsíc a já o tom zatím nic nenapsala.
Ne, nejedná se o mimino, to si zatím v klidu hoví v břiše a doufám, že tam vydrží hezky až do října. Máme tu ale jinou radost. Spoustu radostí. Včely.
Ano, po dvou letech odebírání časopisu Moderní včelař do toho muž letos konečně praštil a přešel od teorie k praxi. Jednoho pátečního večera koncem června odjel směrem na Třebíč a vrátil se se čtyřmi oddělky v kufru auta.
Jel tam dost pozdě a já říkala, že nevím, jestli na něj budu čekat nebo půjdu spát. Ale samozřejmě jsem čekala. Jinak to nešlo. Pak jsme v deset večer přenášeli bedýnky se včelkama (kterým se odborně říká rojáčky) na místo. Teda přenášel muž, já svítila.
Celá ta situace mi strašně připomíná jaké to bylo, když se nám narodilo první dítě. Zase sedíme u internetu a zkoumáme, co a jak. Vedeme dlouhé rozhovory o tom, jak se novému členu rodiny daří, strachujeme se, že se třeba úplně nedaří. Zapisujeme údaje do tabulek. Debatujeme o tom, co je potřeba udělat, čím nejlépe krmit, jak postupovat v případě problémů.
Známá průpovídka strýce Pepina byla: "Nudíte se, kupte si medvídka mývala." Já bych řekla: "Kupte si včely." Je to vážně dobrodružství (a třeba bude i med).
Žádné komentáře:
Okomentovat